středa 22. února 2017

Být mámou je to nejlepší na světě.... ALE


    Neztrácím iluze. Stále si pískám. Být mámou, dvojnásobnou mámou, je to nejlepší, co mě kdy potkalo, stále. Mám zdravé (díky bohu) děti, spavé děti, úžasné děti. Co je víc? Okolo sebe mám mamči, co si tak nepískají, a je mi to líto, chci jim pomoct, ale slovem to nelze. A tak to beru s nadsázkou a svým způsobem, vše brát optimisticky, když ono to prostě vždy nejde, a já se svou prořízlou pusou, jsem pako, řeknu víc, než je třeba. Možná to brát tak, že vše je tak, jak má být...
   Kdybych neměla spavé děti, tak bych byla nahraná. Oni prostě musí být spavé, protože já funguji jen v noci. Jak funguji? Jsem matka, jsem žena, jsem pracujicí, mám full time job. U mě neexistuje mateřská/rodičovská. Nevýhoda živnostníků. Pracuješ do 9 měsíce těhotenství, a znovu se vracíš v pátém týdnu po porodu. Jo ani jsem nedodržela šestinedělí. Můj muž říkával ještě s Vojtou v břiše, že jsem blázen, že budu fotit stejně tak už 2 měsíce po porodu, haha, jak se spletl :) Ano, mám na výběr, ALE... Jsme dva živnostníci v rodině, už to je co říct, takže se musíme oba otáčet. A hlavně jsem magor, což přiznávám veřejně. Workoholik, šijící si sám na sebe bludný kruh. Nemusela bych tak pracovat, ale sama si to dělám těžší. Nedokážu odpočívat, nedokážu vypnout, nedokážu nic nedělat. Doma mi vše padá na hlavu, nejsem žádná rozená hospodyňka, úklid ještě jde, ale vaření nesnáším, a vařit se musí, hlavně pro děti. Práci si sama přidělávám, vymýšlím nové a nové projekty, přijímám nové a nové zakázky. Ne, že bych neuměla říct STOP, mě to prostě baví, a potom taky pěkně s prominutím sere, když už toho mám až nad hlavu. Což se mi stává pravidelně... Abych se ale vrátila k tomu spánku. Kdyby mi děti nespaly, tenhle systém by nefungoval. Pracuji od 8-9 večer do 1 do rána, a stejně nestíhám. Kdyby mi nespaly, nemohu pracovat, přišla bych o zákazníky a možná i ztratila svou práci, toď otázka. Ale to není, oč tu běží, jde o to, že je to to, co mě naplňuje, i když si můžu stěžovat, jak chci. Bez toho bych nemohla žít, nebyla bych to já. Já - žena. Být mámou je fajn, opravdu to nej, ale pokud nejseš i ženou, svou podstatou, jsi nahraná, chátráš, zapškneš, ničíš se. A jak pak můžeš být tou nej mámou pro své děti? Nej ženou pro svého muže? Nemůžeš, je z tebe jen máma, unavený fungující stroj. Být ženou, sama sebou, ať už v jakémkoliv smyslu, pro tebe důležitém je to nejvíc, co pro sebe můžeš udělat. A já dělám, i když je to v mém případě trošku zničující. Práce je mou alfou omegou.
   Jsem cvok. Loni/předloni jsem si přivodila vyčerpání organismu. Od října do prosince jsem prodělala 3 angíny, střídavě s několikadenní pauzou. Hned po angínách zánět průdušek, a hned potom zánět spojivek. I v těhle pauzách, jsem "zvládla" pracovat. Zpětně se na to koukám se sprostýma větama, jaký jsem blázen, cvok, magor - slušně. Žádné varovné kontrolky ani po třetí angíně mi nesvítily. Troje atb, průdušky jsem se rozhodla řešit přírodně. A trošku se zklidnila. Zastavila jsem se a přemýšlela, kde je chyba. Chci toho moc? Ne, jen jsem cvok, co jede nonstop a nezná pauzy. Takové malé přehodnocení života. 
   Snažili jsme se o miminko, o druhého špunta. Ale nešlo to. Trvalo to půl roku a do toho to vyčerpání, nemoci, antibiotika. Až když jsem se zastavila, zázrakem na první dobrou po delší době vznikl Vojta :) Přihodil se, přišel, zachránil mě. První měsíce mi nedovolily tolik bláznit a tak jsem měla čas balancovat a přemýšlet. S pupkem, dokonce i v 8. měsíci jsem sice pořád fotila, dokonce několikahodinové svatby, ale rozhodla jsem se na to jít jinak. Šlo to, celé těhotenství. Pak přišel porod, dle mých představ :) :) dle představ každého workoholika, plnánovaný :) sice císař - ta holka je blázen, prý dle představ - což už nebylo tak šťastné, se všemi těmi prognozami o tom, jak mi vezmou dokonce i dělohu atd. (viz 2 články předtím), a s porodem klid. Jak já říkám dovolená. Těch prvních pár dní (nepočítám 2 dny po porodu, kdy jsem nezvedla ani ruku, a nevěděla o světě), nejkrásnější dny, sžívání, ňuchňání, nic nedělání, doba hájení. Pro mně dokonalost. Dovolená. Upravovoala jsem fotky až do 3 dnů před porodem, a teď jsem věděla, že mě práce nečeká tak, dlouho, jak si sama nenadiktuju, svoboda. 
   Ale netrvalo to dlouho, a já začala mít roupy. Hodně brzy. Potom, co se jizva trošku stáhla. Už jsem začala plánovat focení. Lidé psali, a já se těšila. Jako malá. Čtvrtý týden po porodu a dva dny, to je den, kdy jsem zase zmáčkla spoušť. Nepopsatelné. Slast. S vidinou doma fungujícího muže (který si vše vyžral a vyzkoušel při prvním špuntovi, tak teď mu to jde jako po másle), dokonalost. Kdybych doma neměla fungující systém, kdybych neměla hodné děti, kdyby mi děti nespaly, nemohla bych fotit. Ztratila bych sama sebe. 
   Kde jsem dnes? Už toho mám zase nad hlavu. Nevím, kam dřív skočit. Nestíhám upravovat. Díky bohu za to, že mně lidé stále chtějí. Na druhou stranu každý večer kleju :) Co jsem si to na sebe zase ušila. Do toho zase vymýšlím další projekty. Další výstavu (konečně, 2 roky odloženou). Usínám vyčerpáním a probouzím se vyčerpaná. Piju kafe, celé těhotenství jsem ho pila, a piju ho i od druhého týdne po porodu. Je to můj hnací motor. Kdybch ho nepila padla bych na hubu. Je jen jedno denně, druhé už Vojta v mléce pozná, takže to už nesmím, jinak v noci nespím (on nespí) :) Nadávám, zoufám si, ale jsem šťastná. Každý den si říkám, že jsou mé děti zdravé, že mám 12 let stejného muže, který je vedlě mě děj se co děj. 
   Ale všechno má své mouchy, nic není růžové. Vím, že jsem někdy jako stroj. A odnáším to. Nejhorší jsou má záda, po druhém porodu se mi začala blokovat. Bolest jak blázen, každý týden 1-2x. Šílená bolest, litry slz, bez pomoci, hodiny kroucení se, nahazování, na podlaze. A tak - chodím na masáže, k nejce (tak jim říkám, mým ženám, co se o mě starají - kadeřnici Ninušce, trenérce Barušce a masérce Nikče). Jedině to pomáhá. Teď už vím, jak na to. Ale těch 2,5 měsíce bolestí, trápení, nikomu to nepřeji, nikomu. Vše má svou daň, opravdu. Masáž je jediná chvíle, kdy odpočine mé tělo i mysl, díky za ní.
   Každopádně, co bych dala za pravou rodičovskou? Ten v uvozovkách klid. To neznám. Denně pracuji s lidmi, co mě vysávají, ať už chtějí nebo ne. Není to pohádka, někdy je to opravdu vyčerpávající - uplakaná miminka, vystresovaní rodiče, hyperaktivnější děti, ale i ty nejhodnější děti, a nejklidnější rodiče berou mou energii, kterou jim posílám. To není nic špatného, tak to prostě je. Když to fotograf nedělá, když to nemá v sobě, fotky stojí za dvě věci. Takže chodím domů vysátá jako upír.... A zase jsme u toho, mé dobíječe, moje baterky, díky za ty děti.... :) 
   Co tím chtěl básník říci? Ať to každý (každá) máme, jak to máme, vše je tak, jak má být. Nic není dokonalé. Vše má své mouchy. Zlaté děti - přesto vyčerpaná máma. 

    Takže tímto velká omluva mým best, za mé poznámky, pošťuchování, když jim děti nespí a nejen to. Vše má svou daň, já si jí vybírám plným douškem. Snad mi odpouštíte ty mé "kecy" a berete mě s nadhledem. Vy víte, že bych za vás ruku do ohně dala, a že vás miluju, jak nejvíc to jde. A o to víc, si vás vážím. Za to, že i beze spánku, že i s problémy, jaké máte, jste ty nejlepší mámy, jaké znám. Ty nejlepší mámy na světě, a ty nejúžasnější, nejsilnější a nejkrásnější bytosti na světě. Že jste tu pro mě, že je na vás spoleh, a že jste, jaké jste. Pro mě dokonalé. Tak občas omluvte tu mou prožízlou fakt doslova hubu. Já už si dám pozor. A jdu na to, jdu na pokání... Však vy víte. Miluju vás. Snad mi odpustíte :)


čtvrtek 3. listopadu 2016

knižní maniak



   Rádi čtete? Já přečetla minimálně 2 knihy měsíčně, možná i víc. Kdysi. Před třemi lety možná. Od té doby jsem ráda, za každou knížku, na kterou si najdu čas a kterou zvládnu přelouskat bez toho, aniž bych zapomněla o čem jsem to četla, nebo bez toho aniž bych ji začínala číst po dlouhých pauzách (rozuměj času pro sebe málo) znovu a znovu. 
   Nikdy si ale nenechám ujít novinky mých oblíbených... Dřív jsem hledala s radostí nové a nové autory, trávila v knihkupectvích hodiny. Dnes vím, pro co jdu, nezdržuju se, beru a platím. Buď z nedostatku času, když beru knihkupectví v rámci pochůzek nebo proto, že mám prcka (teď už množné číslo) s sebou a to je pak boj :)
   Takže mé tipy na listopadové novinky, co prostě musím mít jsou zde. Všichni 3 muži všichni 3 češi:


MICHAL VIEVEGH - Melouch


PATRIK HARTL - Okamžiky štěstí


EVŽEN BOČEK - Aristokratka na koni (3.díl)

úterý 1. listopadu 2016

skoro po 2 letech...

   Asi mám zase čas. Je pravda, že poprvé, za dlouhou dobu jsem se mohla zastavit. Pracovala jsem až do dne před nástupem do nemocnice, tzn 2 dny před porodem. Jak je to vůbec možné, že se z člověka stane mašina? Stroj.
   Tohle těhotenství jsem si téměř neužila. Na spoustu věcí a pocitů si nevzpomenu. Bylo to jako rychle ujíždějící vlak. Co na něm bylo roztomilé, hezké, milé? Z hlavy si vzpomenu jen na ty děsy, měsíce lítání po doktorech, ježdění do Prahy a Ústí nad Labem k odborníkům, zjišťování jedné špatné zprávy za druhou, což vyvrcholilo tím, že možná skončím dokonce na infuzích s nedostatkem červených krvinek a úplně nás dorazilo, když jsme se dozvěděli, že díky mé diagnóze placenta previa, mi s pravděpodobností vezmou při císařském řezu dělohu.
   To zjištění, že už nebudeme moct mít další děti... Kdo by chtěl 3 že jo? Já možná jo, alespoň jsem tak vždy přemýšlela. eM nechtěl, ale byl z toho více hotový než já, a vylezlo z něj, že nad třetím vážně uvažuje... Jedna rána za druhou, žádná potěcha. A pak nemocnice, císař, strach z operace, strach z vyjmutí dělohy, strach o dítě, když to první se narodilo téměř udušené... A pak rekonvalescence, celé 3 dny na hadičkách, na epidurálu, na radonu, 5 pokusů o to vstát a neomdlít, největší boj s mým tělem, za celý život, snaha o to vstát a být tu pro něj, pro našeho little V, pro naše baby no.2. A další a další dny bolestí a neschopnosti...
   Ale vše s úsměvem, jak jinak. Chodili se na mě dívat... Nejdříve jsem byla ta "co vyhrála v loterii s diagnózou", pak ta, co se zázračně zotavuje :) A doma... Ráj... Nezapomněla jsem na to, jaké to je. Zapomeneš na bolesti při porodu, na bolesti při zotavování se, ale tohle jsem nezapomněla. Ty pocity, první dny, týdny doma. Ta svoboda, nicnedělání, radost, sžívání, to je nejvíc, to je nejkrásnější. Miluju to. Je to záhul, prsa v ohni, celé břicho nateklé, bolavá jizva, nemůžeš použít břišní svaly, nemůžeš se hnout, nevyspalá, bolesti zad z prsou o 4 čísla větší :) Ale je to prostě ráj. Nic nemuset, nic nedělat, jen si užívat...
   Ale jak říká můj muž "ty v klidu? dlouho ti to nevydrží, jak tě znám, vrátíš se k práci ještě v šestinedělí, jako poprvé" (fotila jsem rovnou svatbu). A jo, v listopadu 2 focení, v prosinci 7... To jen, že mě chytají roupy, asi na ten klid nejsem nějak stavěná, ale pravdou je, že je doma uklizeněji jako za poslední 3 roky snad nikdy :) To zvládám skvěle, no prostě nuda, že jo :) Nejsem ještě schopná chodit, ale uklizeno máme :)
   Dokonce i dávám hraní s little M... Velký bráška, ukázkový případ. Akorát ta školka nám dává zabrat, moc tam nepospinká a to je to mega spáč, takže domů chodí unavený jak blázen a k večeru už je totálně přetažený. A tatínek má teď plnou hlavu starostí, vše má ťip ťop, malého vodí a vyzvedává on, a tak není divu, že se spoustu věcí dozvídám na poslední chvíli. Například "do školky v halloweenském kostýmu" den předem, co ted? 4 dny doma z porodnice a už řešit takovýhle nadlidský úkol... díky bohu za obleček kostlivce po prabratránkovi... Ale ten pocit viny, děti za motýlky, medvídky a on za kostlivce, chudáček, ani jsme mu neřekli, co to je, co ten kostým znamená :/ .. a prý druhý den v kostýmech znovu, pro velký úspěch :/ ... Ještě mám mezery, musím se polepšit...
   Každopádně nudit se asi tentokrát nestihnu, kromě rychlého návratu k práci, nás čeká jedna podstatně šťastnější záležitost, ale o té až příště, ať ji nezakřiknu :)
   Jinak přeji krásný listopad, je fajn být zpět a někam se vypsat :)







vše zdroj: pinterest


úterý 24. února 2015

Nenosím růžový brejle, ale....

   Doufám, že berete život pozitivně, já teda rozhodně jo. Proto se mám tak super, a všechno okolo je prostě boží. Nejsem žádný zhulenec ani člověk omámený sektou či nějakým učením. Ale prostě žiju pozitivně, už dost dlouho, možná od narození :) mám super hodné, klidné, vysněné, spavé dítě (v noci 14 hodin, přes den 2 hodiny), což přikládám pozitivní energii vkládané do bříška během těhotenství :) Manžel i psi mají mouchy, i když se je snažím ovlivňovat jak to jde :)
   Proč ale píšu? Znáte knihu TAJEMSTVÍ? Četli jste ji? Já teda ne :( Ale vím, že se tam právě o tomhle mluví. Stejně jako částečně ČTYŘI DOHODY a celý přístup Don Miguela Ruize je o tom samém - jakou energii ty (pošleš do vesmíru - TAJEMSTVÍ) budeš vyřazovat, taková energie se ti vrátí. A mě to vychází, já se mám prostě fanfárově :)
   Ale teď teda, jak jsem se dostala k tomuhle psaní článku. Nejdřív jsem si říkala, že už nepíšu tak často, a nikdo to nečte, tak bych mohla s blogem přestat... Ale některé věci se mi prostě nevejdou na FB do statusu, takže kdo chce, třeba se tu dozví něco zajímavého :)
   A teď tedy malá ukázka, jak mám báječný život (pesimisti a realisti buď přestali číst už dávno, nebo si teď začnou ťukat na čelo ještě víc než doteď). Před čtyřmi lety jsme byli na úžasné dovolené v Pt. Grimaud, kousek od St.Tropez a já se do toho místa úplně zamilovala. Letos tam chceme jet znovu a protože jsem potřebovala zjistit nějaké info, napsala jsem jim maila. Před čtyřmi lety jsem ještě z vidinou francouzštiny na jazyku po úspěšné maturitě psala francouzsky, tentokrát radši anglicky... a přišla mi z resortu odpověď.... odpověď od Barbory, česky... Jak já koukala, no není to osud? Znamení? 
   Ať si říká, kdo chce co chce, tak jak bereš život, tak ti to život vrací... Proto BE POSITIVE :)


zdroj: Pinterest

neděle 15. února 2015

aby bylo stále léto

   Klidně možná i jaro-léto... To bych si moc přála. Období od dubna do září. Teplo, slunce, vůně trávy, vůně deště, pihy, teplý vítr, bazén, moře, písek, smoothie, meloun, saláty, grilovačky, pikniky, petanque, beach volejbal, opalovačky, nanuky, do půlnoci s vínem v ruce na zahradě, sluneční brýle, neonové laky a rtěnky, kra´tásky, plavky...
   A kdyby mě to omrzelo, ohahaá to si teda nemyslím, tak bych prostě zaletěla jinam, juknout se na sníh, mráz, fujavice...
   Pro mě prostě nonstop jaro-léto. Alespoň si tak můžu připadat sledováním těch šťastných, kteří to tak mají... například z instagramu Victorie victoriatornegren:
















úterý 20. ledna 2015

Prospat 2/3 dne

   Mé dítě prospí denně 16 hodin!!!! Úplně neuvěřitelný číslo. 14 hodin v noci a 2 hodiny přes den. Tak o tom si můžu nechat jenom zdát :)
   Ať už je jaro, jinak to brzo taky zalomím k zimnímu spánku, zima prostě není nic pro mě :)

zdroj: Pinterest

čtvrtek 8. ledna 2015

nechce se mi vstávat :)

   Poslední dny se mi nechce z postele. Proč? Únik před realitou je hezčí. Chce se mi furt jen snít. Pokaždé sním o něčem jiném, o novém domě, o práci, o vysněných cílech. Teď poslední dny o něm...
   Tak se holky taky pokochejte :) 

Bob Morley /Bellamy, seriál THE 100 na tom ted ujíždím/

pondělí 5. ledna 2015

splněný sen

   Je od BY NORD. Splnil mi ho můj muž. Dostala jsem ho k Vánocům. A velké díky patří Terce, díky které se stal skutečností.







   Je to povlečení jelena od dánské značky BY NORD. Tyhle super povlečení stojí děsné pálky, ale já ho ukořistila s 60% slevou, díky kamarádce, která mi poslala odkaz na český bazar, kde ho jedna milá paní nabízela. A mám ho doma. Svého jelena. Ještě by to k němu chtělo sice druhé povlečení na druhou peřinu pro muže, ale ten má zatím smůlu :) A tak to u nás vypadá jak v blázinci, s každou stranou povlečenou jinak :)

pátek 2. ledna 2015

novoroční předsevzetí

   I když jsem si letos předsevzala ještě před skončením roku, že si svátky užiju pohodově, v klidu, bez práce, nepovedlo se, nebo spíš nevydržela jsem. Pracuji i tak. Rovnou 29.12. jsem měla poslední focení v roce, a následují úpravy. 
   Mám alespoň vypnutý mozek, vím, že teď do neděle ještě nic nemusím (ve smyslu vyřizování věcí, běhání po krámech a úřadech atd.), takže alespoň na téhle úrovni mám vypnuto. I přes to funguji na takové úrovni, že dokážu napsat tenhle článek a popřemýšlet nad novoročními předsevzetími. 
   I když jsem si taková předsevzetí nikdy nedávala, ve smyslu OD NOVÉHO ROKU PŘESTANU KOUŘIT (nekouřím, to byl příklad). Tak spíše rekapituluji rok předešlý a přemýšlím, co mě čeká, či co by mě mohlo čekat v roce následujícím a čeho bych chtěla dosáhnout. Jak to máte vy? 


sobota 27. prosince 2014

povánoční...

... příspěvek je tady :) 
Letos bylo vše strašně uhoněné. Fotila a upravovala jsem do poslední chvíle před Vánoci, takže vše bylo ve spěchu. Stihla jsem jen čtyři druhy cukroví, zato maminka mě dalšími dvanácti zásobovala, a druhá maminka (tchyně) dalšími šesti, takže z cukroví je nám všem šoufl a nevíme, kdo ho bude jíst. Salát jsme dojídali ještě včera :/ ale zpět k předvánočnímu nestíhání. Letos jsem dokonce jmelí a vánoční hvězdu kupovala až v podvečer 23.12. :/ taky to tak vypadalo, hvězdu jsme nakonec ulovili v malém Tescu, ale katastrofa, už ted je opadaná. 
Jediné co se nám fakt povedlo byl a stále ještě je stromeček. Koupili jsme světýlka, aby si ho Mateo více užil, a udělali jsme dobře. Vypadá fantasticky. Škoda odzdobovat :)
Takže Vánoce profrčeli kolem nás. Jediné co jsem s fakticky užívala byla radost v Matyho očích. Ta byla nepřehlédnutelná a příští rok bude ještě větší. Moc se těším. 
Jak ale vždy vánoční atmosféra přijde, tak u nás taky brzy odchází. A jelikož je můj muž opravdu Grinch, tak i o ty kousky atmosféry PŘED a BĚHEM se peru zuby nehty. A POTOM přijde tedy ještě rychleji, než u někoho jiného. Ne, že by za vše mohl můj muž, ale i tak mám dnes všeho cukroví salátu, chlebíčků, ozdob, výzdoby pokrk... hlavně toho kamaráda, co se mi usadil na bříšku a nejradši bych vše vyhodila a začala s čistým štítem. Alespoň částečně se mi to daří. Ráno jsem místo vánočky posnídala chléb s lučinou, k obědu ještě zbytky kuby, a k svačině salát s kozím sýrem a granátovým jablkem. Teď mám v sobě čerstvě čtyři linecké hvězdičky a tři plněné ořechy a v pořadí již druhé kafe. Dělám si cvičební plán a vytahuju sportovní oblečení :) 
Co vy? Kdy vám opravdu končí Vánoce? A jak to prožíváte?