Bylo to super, skvělé. Naštěstí jsem netrpěla na začátku typickými nevolnostmi, takže už od začátku jsem si mohla své těhotenství úžívat. Nejlepší byly 4.-7. měsíc. V 8.měsíci už jsem začala cítit menší těžkosti, víc jsem se zadýchávala a "zjistila jsem" že jsem vlastně těhotná :) Do té doby mi opravdu nedělalo nic problém. Nemluvě o 9.měsíci, to už jsem začala proklínat svého muže, za bolest v zádech, v podbřišku, otékání nohou a prstů, brnění prstů u rukou, přetékající prsa, prasklinky na stehnech, čím dál tím víc vylézající pupík, nateklé tváře, krk i nos...
Už aby to bylo byly moje hlavní myšlenky, "dopomoci" tomu se mi ale nechce, sexem, výšlapem na kopec nebo mytím oken. Ten určitý strach z porodu tu stále někde je. V pátek mi naměřili v nemocnici na monitoringu mimča kontrakce, i přesto, že sama žádné necítím. Dnešní noc jsem skoro nespala, možná díky psychice, eM už se nemůže dočkat a neustále se mě chodí ptát, zda už budeme rodit :) budeme určitě, už se to blíží... Pokud ne sami od sebe, tak v pondělí máme nástup do porodnice, takže opravdu jsou to už jen hodiny a malý bude s námi, nemůžeme se dočkat :)
Žádné komentáře:
Okomentovat